Z obce Lukov severně od města Zlín (asi 10 km) se po červené značce dostanete k rozsáhlé zřícenině románsko-gotického hradu Lukov z první poloviny 13. století. Hrad chátral od 18. století, kdy jej poslední majitelé, hrabata Seilernové, opustili a nechali svému osudu. Předhradí je od hradu odděleno hlubokým příkopem, dochovaly se mohutné mostní pilíře, zbytky paláce, věží a obvodových hradeb.
Historie : Na hradě byly nalezeny architektonické fragmenty svědčící o vzniku pod přímým vlivem huti cisterciáckého kláštera na Velehradě, jenž je možné přisoudit sakrálním objektům, které vzhledem k velikosti dochovaných fragmentů patrně nebyly pouhými hradními kaplemi. O této skutečnosti svědčí i patrně nejstarší existující písemná zmínka o hradě Lukově, zmiňující lukovského plebána jako jednoho ze svědků na listině královny Konstancie z roku 1235 ("Lambertus plebanus de Lukov..."). Vzhled a rozloha hradu z této doby je dosud nejasná, fragmenty nejstarší zjištěné podoby hradu jsou spojovány s břitovou věžicí vevázanou do hradby a hranolovou věžicí vysunutou před vnitřní hradbu, které nemají v našich zemích obdobu a řadí tak Lukov mezi přední lokality svého druhu u nás. První písemný doklad o existenci hradu je listina Markéty ze Šternberka datovaná 1. listopadu roku 1332. Hrad byl v té době v držení významného rodu Šternberků. V roce 1334 se hrad vrací zpět pod správu královské moci, ale už někdy po roce 1342 znovu náleží Šternberkům a stává se hlavním sídlem Matouše, který je považován za zakladatele lukovské větve rodu. Ve druhé polovině 14. století dochází k rozsáhlé přestavbě hradního areálu. Po roce 1480 zahájil Albrecht ml. ze Šternberka rozsáhlou přestavbu, po jejímž dokončení vznikl jeden z nejrozsáhlejších hradních komplexů na Moravě. V roce 1512 se hrad Lukov stává majetkem rodu z Kunštátu. 1547 hrad prodali poručníkům sirotků po Zikmundu Nekešovi z Landeka. V roce 1614 po smrti poslední dědičky rodu Nekešů získal hrad a rozsáhlá panství její druhý manžel Valdštejn. V době stavovského povstání mu byl majetek zkonfiskován a majitelem se stal Jan Adam z Víckova. Ten hrad v roce 1625 postoupil císaři, který jej přidělil Štěpánu Šmidu z Frejhofen. Roku 1643 hrad dobyly švédské vojska a když ho opoštěli hrad zapálili. 23.dubna 1724 patřil hrad vysokému dvorskému úředníkovi Janu Fridrichu ze Seilern-Aspang. Seilernové se na Lukově nezdržovali často. Úřadování v obci bylo výhodnější a hrad pomalu propadal zkáze. Byl obydlen ještě v letech 1787 - 1789. V roce 1804 se již mluví jen o pustých a neobydlených zříceninách. Hrad byl ponechán svému osudu a stal se zdrojem levného stavebního materiálu. V roce 1990 v porevoluční euforii vzniká Klub přátel Lukova. V roce 1992 byla dokončena oprava čela předbraní a 1996 opravena a znovu vyzděna zřícená valená klenba západního paláce. Zastřešení vstupní věže a vyzdění severní stěny západního paláce proběhlo během sedmi turnusů PsB roku 1997. V roce 1999 byly dokončeny výstavní prostory a klubovny ve vstupní věži a zahájily se práce na Dolním hradě - oprava bašty Svatojánky. Poloha : asi 27 km severovýchodně od Zlína. Obec má autobusové spojení.